David Kovář

Život mě naučil se za každých okolností mohu spolehnout hlavně sám na sebe. Tak že tímto vlastně i odpovídám na otázku. Kdybych měl čekat s přihlášením na někoho jiného, tak bych tu vůbec nebyl. A to nejeden člověk mně říkal, ať to zkusím. Popravdě bych byl rád, kdyby to už dávno někdo udělal za mě, protože tu soutěž sleduji už dlouho a byl můj sen to alespoň zkusit. Ale vždycky jsem sám v sobě našel výmluvu a důvod, proč to neudělat, jak už to tak bývá. Můj vlastní strach z neúspěchu mě vyřadil ze hry. Ale letos jsem se tak trošku zdravě naštval. Přihlásil jsem se sice na polední chvilku, ale přihlásil. Za což teď jsem nesmírně rád, že jsem v sobě to odhodlání našel.

Očekávám jenom samé plusy samozřejmě. Do soutěže jsem šel s tím, že chci změnit život. Protože ten co žiji teď, mě opravdu nenaplňuje a touto cestou se chci pokusit to změnit. Celkově mě tento svět modelingu hodně zajímá a moc rád do něj proniknu. A jsem odhodlaný udělat vše proto, abych se v něm i usadil. Tím, že jsem se dostal do finále už vhozenou rukavici mám, už jenom neusnout na vavřínech a tu rukavici se pokusit sebrat. Teď už vím, že je to jenom na mně. Chci z této soutěže pro svojí budoucnost načerpat co nejvíce a konečně si začít plnit svůj sen. Začít se živit tím, co mě baví - cestovat, poznávat nové lidi, nové možnosti a vše kolem toho. Takže jak vidíte, očekávám opravdu hodně a moc se na to těším.

Každý máme chyby, ale měly bychom se naučit se mít rádi takový, jací jsme i s těmi nedostatky. To, že řešíme, že nejsme takový a makový nás v životě akorát ubíjí a překáží v dalším rozvoji. Ba naopak, jestli Vám na sobě opravdu něco vadí, tak se to snažte řešit a proměňte to ve svojí přednost. Život hned získá úplně jiný nadhled. Jinak je určitě jedna věc, která mě na sobě samém mrzí už dlouho, a to můj nevyužitý potenciál. Ale na druhou stranu jsem k tomu prostě musel dozrát, a proto ani nelituji, že jsem se třeba do této soutěže přihlásil až teď.